Franz Joseph Hayden (1732 – 1809)

V roce 1820 dává hrabě Esterházy exhumovat tělesné ostatky slavného hudebního skladatele Josepha Haydna – pohřbeného na vídeňském hřbitově roku 1809 – , aby je mohl pietně uložit do krypty na svém zámku v Eisenstadtu. Po otevření rakve přítomní s hrůzou zjistí, že z kostry byla brutálně odseknuta a ukradena lebka. Vyšetřováním zločinu je pověřen řadový policista Anton Gindely, který v malebně líčené valčíkové Vídni postupně odhaluje – pod přísným dohledem aristokratického hraběte Esterházyho – dalekosáhlý komplot vyznavačů   “ v y š š í   r a s y ” ...

  V roce svých 81. narozenin tedy světoznámý nizozemský spisovatel Theun de Vries, který se ve svém rozsáhlém díle pokusil snad o všechny žánry, vydává svoji první “detektivku” - jak sám řekl, “černou komedii smrti, hudby a zločinu v císařské Vídni”. Od tradičních kriminálních románů a thillerů se však Haydnova hlava přece jen liší: zločin je zde sice ústřední záhadou, ale ne hlavní náplní příběhu. Znesvěcení hrobu jako by bylo metaforou nejhoršího lidského zla, nad nímž nakonec vítězí ani ne tak dopadení viníků, jako spíš síla lidského dobra, dalekonosnost ušlechtilých myšlenek, a “komedie smrti, hudby a zločinu” se tak mění ve vítězství ducha nad zločinem, ve vítězství vyššího, nadčasovějšího dobra než v běžných detektivních příbězích.