V časných ranních hodinách 21.ledna 2005 zemřel doma v Amsterdamu spisovatel Theun de Vries, v dubnu (2005) by mu bylo 98 let. Hned následující den vyšlo v deníku De Volkskrant ne příliš vlídné in memoriam od proslulého kritika Kees Fense. Začíná takto: „Jeho málo původní styl a houževnaté lpění na komunismu stály dlouho v cestě kritickému přijetí.“ A končí těmito slovy: „Dlouhá léta hleděl ze svého bytu na strom, který dal sám vysadit. Z peněz za jednu cenu. To pokládám za nejpěknější z jeho života a učení.“ A mezi začátkem a touto konečnou větou jen málo opravdového hodnocení ohromného díla tohoto romanopisce, básníka, esejisty. Někteří lidé - nejen Fens, ale například i Hermans a Reve – nedokázali nikdy spolknout, že Theun de Vries s fašistickou hrozbou v zádech hledal v třicátých letech spásu v komunismu. A i když se později se CPN rozešel, zůstalo to pro něho smrtelným hříchem. Nic se neděje. Titul monografie /Cartens a Steegstra, 2003/ zní přece:
Theun de Vries   Jdi svou cestou, ať si lidé říkají co chtějí!
Theun de Vries   Theun de Vries, svědek jednoho století.
 

Theun de Vries

  Ale zpět ke stromům. V úmrtním oznámení, které jsem dostala od jeho rodiny, je uvedeno motto: „Starý strom byl poražen.“ Vážím si toho, že jsem směla dodat několik nových překladů do knihovny, kde už od třicátých let stojí překlad jeho Rembrandta. A pokud v tolika knihovnách tolika zemí budou stát dosud čtené knihy tohoto autora, zůstane hrdě a pevně stát i starý, byť poražený strom.
 
Skončím čtyřverším Stromy od Constantijna Huygense, které měl rád stejně jako já.
 
Theun de Vries   Z němých stvoření nad stromy není
Theun de Vries   podobných víc člověku při modlení:
Theun de Vries   i my své paže k nebi pozvedáme,
Theun de Vries   hluboko v zemi kořeny však máme.
 
Ať tedy jeho kořeny zůstanou ještě dlouho hluboko v jeho Zemi Maceše.
Theun de Vries, Theun de Vries, Theun de Vries, Theun de Vries   Olga Krijtová